Stařec a moře

Tato novela spatřila světlo světa v roce 1952 a stala se jednou z posledních a zároveň nejcennějších částí odkazu slavného amerického spisovatele, příslušníka ztracené generace, Ernesta Hemingwaye. Děj je vcelku prostý: V prostředí kubánské rybářské vesnice žije starý Santiago, kterému již delší dobu nepřeje štěstěna a vrací se pravidelně z lovu s prázdnou. Jeho věrným přítelem je chlapec Manolin, jehož stařec již od mládí učil chytat ryby, přičemž oba strávili mnoho společných chvil. Santiagovi se ale nedaří a chlapec má od rodičů zakázáno vyjet s ním na moře. Stařec se vydává tentokrát na lov sám a je mu souzen životní úlovek. Ryba, jež mu zabírá, je pět a půl metru dlouhý mečoun – marlin. Stařec pevně uchopí šňůru, kterou táhne ryba a zapře se celým tělem ve své chatrné loďce. V této poloze se nechá rybou vláčet. Během dlouhého času se potýká s různými problémy a hlavou se mu honí různé myšlenky – některé vyjadřuje i nahlas. Nakonec se Santiagovi podaří rybu zdolat a mrtvou ji přivazuje k loďce. Šířící krev však brzy přivábí žraloky, kteří na rybu zaútočí. Stařec se snaží ji bránit všemi dostupnými prostředky, žraloků se ale objevuje stále více. Ryba postupně mizí ve žralocích tlamách a stařec bojuje marně. Konečně zbývá z ryby pouze hlava s mečem a ohlodaná kostra. Santiago se přibližuje k pevnině a posléze šťastně přistane. Ráno všichni obdivují jeho čin a stařec se šťastně střetává s chlapcem.

Celé dílko je jakýmsi symbolickým vyjádřením lidské nezlomnosti v jeho věčném a často neúspěšném snažení a „boji“ s přírodou, jež ho obklopuje. Zároveň se zde projevuje autorovo humanistické smýšlení, charakterizované soucitem k lidskému údělu. Novela je typickým příkladem Hemingwayovy „metody ledovce“ – výsledný text se omezuje pouze na krystalicky čistý příběh, přesto lze říci, že čtenář není ochuzen o detailní popis prostředí či další prvky rozšiřující celkový obraz – vše je ukryto v  podtextu. Autorův styl je stručný, zhuštěný, ale zároveň výstižný a dynamický. Síla symbolické myšlenky vyniká.